25 let Mibconu: Rozhovor s Antonínem Cihlářem

Ředitel poradenství Antonín Cihlář v rozhovoru prozradil, jaký byl Mibcon před 16 lety a proč ho zajímá téma extreme ownership.

Tondo, v Mibconu jsi už 16 let. Uměl sis tehdy na začátku představit, že s touhle partou vydržíš tak dlouho?

Upřímně jsem o tom tenkrát nepřemýšlel. Šel jsem za výzvou. V té době jsem působil v roli architekta týmu, takže jsem věděl, že úspěch je vždy hodně závislý na spolupráci mezi členy týmu. A protože jsem lidem, se kterými jsem „do toho šel“, věřil, nebál jsem se. Což asi částečně implikuje, že to klidně mohlo být i na hodně dlouho. (směje se)

Vím o tobě, že jsi nastupoval jako specialista na SAP Portal a NetWeaver. Nestýská se ti po práci konzultanta?

Stýská. Programuju od dětství, studoval jsem informatiku. Jenže dneska už bych si na to netroufnul. Týmy už jsou někde jinde a já jim jednoduše nestačím.

Jednu dobu jsi vedl divizi utilit a technologií. Stíháš ještě sledovat, co nového se děje v „sapích“ technologiích?

Jasně, musím a zároveň mě to baví. Ono je to pro moji roli nezbytné – poradenství je o lidech a jejich znalostech. Abych mohl patřičně reagovat a zasahovat do některých rozhodnutí, pravidelně sleduju, co nového nám SAP „zase“ přichystal a na co se musíme připravit. Ať už se to týká oblasti technologií, nebo architektury řešení. Přiznávám, že do procesů se příliš nehrnu.

A co říkáš na umělou inteligenci? Je to pro konzultační společnost, jako je Mibcon, téma?

Téma je to hlavně pro lidi v Mibconu. Chytli se toho a věřím, že nebude dlouho trvat a naše portfolio produktů se rozroste o nové AI nápady.

Z pozice ředitele poradenství dnes dohlížíš na dění v 8 divizích Mibconu. Co přesně to obnáší?

Tak to je na dlouho…(směje se) Lidi jsou zlato Mibconu, jejich znalosti a dovednosti tvoří jádro našeho podnikání. Takže v první řadě je to o lidech, o tom, jak jim poskytnout prostor na rozvoj a realizaci – a samozřejmě nesmíme zapomínat ani na zábavu při práci. To ovšem neřeším sám. Pracujeme v týmu divizních, mých nejbližších spolupracovníků, kde téměř každý „řídí“ micro:MIBCON o velikosti podobné té, jakou měl celý Mibcon před nějakými dvaceti až pětadvaceti lety.

Zákazníci jsou druhou stranou té zlaté mince. Bez nich bychom nebyli nic. Takže společně s odbornými týmy a projektovou kanceláří vymýšlíme, jak efektivně propojit naše odborníky a jejich schopnosti se zákazníky a jejich potřebami, aby vše nakonec dávalo smysl a zároveň jsme dodávali projekty v očekávaných parametrech. A je tu ještě jedna věc: základem úspěchu při velikosti naší firmy je schopnost všech zkušených efektivně delegovat. A to nelze dělat bez toho, aniž by se vedoucí týmu obklopoval schopnými lidmi, na které je spolehnutí a kteří se svěřených úkolů zodpovědně zhostí.

Jak o tom tak mluvím, uvědomuju si, že jsem možná mohl odpovědět zcela jednoduše: Obnáší to to, že budujeme schopné týmy.

Drží si Mibcon stále stejné byznysové „hřiště“, nebo se portfolio jeho kompetencí a služeb zvětšuje?

Snažíme se držet vysoký standard toho, co umíme a nabízíme. Z toho plyne, že nenabízíme plné SAP portfolio, protože prostě neumíme dostatečně rychle vzdělávat naše lidi na všech frontách – a ani nemáme pro některá konkrétní témata zájemce. Raději se soustředíme na zdokonalování se v tom, co již umíme a kde se máme o co opřít. Není to dogmatické, ale je to vlastnost, která často rozhoduje. Samozřejmě se někde objeví témata, která nechceme odmítnout nebo která jsou natolik zásadní pro budoucnost našeho segmentu SAP poradenství, že se na ně zaměříme. V souvislosti s tím mě jako příklad napadají dvě témata z posledních let – platforma SAP BTP a řešení S/4HANA Cloud Public.

Řekl bys, že se Mibcon za těch 16 let, kdy v něm působíš, nějak zásadně změnil?

Rozhodně. Zatímco dřív jsme byli jedna parta, znali jsme se navzájem a chodili všichni na pivko nebo na gril party, dneska je to jen těžko představitelné. Už nás prostě není jen pár. Na jednu stranu je mi to líto, na druhou se v rostoucím v Mibconu přirozeně formují menší týmy, které takto mohou fungovat i teď a tuhle tradici udržují. Jen už to prostě není celý Mibcon, ale jen divize nebo tým. Přesto se snažíme, aby autentické hodnoty Mibconu prostupovaly všemi našimi divizemi a byly jejich pojítkem.

Tvoje oblíbené téma je extreme ownership neboli krajní zodpovědnost. O co přesně v něm jde?

Nenechat věci vyhnít. (směje se) Nehledat výmluvy. Spolupracovat, jednat. Nenechat pracovat ego, ale týmového ducha. Já takto funguju tak nějak vnitřně, proto je mi to blízké. Společně s team leadery na všech pozicích jsme si prošli několikaměsíčními teambuildingy, jejichž součástí byly i diskuse na tato témata. To bylo super – obvykle tě taková příležitost energeticky ohromně nabije, protože si uvědomíš, že si u spousty témat s ostatními lidmi v týmu rozumíš a shodneš se, i když jste si to vlastně nikdy neřekli naplacato.  

Mezi Mibcoňáky jsou golfisti, piloti, volejbalisti, cyklisti. Jak relaxuješ ty? A máš na koníčky vůbec čas?

Celý život jsem hrál basket, i když už v patnácti bylo jasné, že to vzhledem k mému vzrůstu nebude to pravé ořechové. A taky jsem chtěl hrát hokej. K tomu jsem se nicméně pořádně dostal až ve svých čtyřiceti. I tak je to pro mě splněný sen. Posledních 7 let hraju a trénuju v týmu podobně naladěných hráčů, samozřejmě jako hobík, a pořád mě to baví. Čas si najdu, protože je to pro mě ta část work–life rovnováhy, bez níž by se misky vah příliš naklonily na stranu práce a povinností a to by mě dost možná psychicky semlelo. Mít možnost se odreagovat je pro mě zásadní.

Mibcon letos slaví 25. výročí od založení. Co bys mu popřál do příštích let?

Aby v něm i nadále vyrůstali skvělí lidé jako doposud a postupně převzali od stávajícího vedení otěže. A aby se jim v Mibconu dařilo udržet ducha a hodnoty, které s ním sdíleli a sdílejí v průběhu prvních 25 let jeho existence.

Děkuju za rozhovor.